V každém evangeliu je něco o Ježíšově zjevení jeho učedníkům po nedělním ránu, kdy našli hrobku prázdnou. Například viz Matouš 28:16-20; Marek 16:14-19; Lukáš 24:13-33; Jan 20:19-31, a Jan 21.

V Luku je příběh dvou učedníků, kteří jdou z Jeruzaléma do vesnice Emmaus, chůze asi sedm mil. Krátce poté, co opustí město, je osloven jiným cestovatelem, který si všiml jejich ustaraných tváří a seriózních rozhovorů a ptá se jich, co je trápí. Když spolu chodili, ptali se cizince: „Neslyšeli jste o potížích v Jeruzalémě, jak byl prorok z Galilee, o kterém jsme doufali, že bude tím, kdo zachrání Izrael, propuštěn z ukřižování? A divně říci, že když některé ženy šly třetí den, aby pomazaly jeho tělo, uviděli anděly, kteří jim řekli, že tam není, ale vstal z mrtvých. “

Když to cestovatel uslyší, vyzve je, aby nevěřili, a říká: „Nevidíte, že Kristus musel tyto věci trpět a vstoupit do jeho slávy?“ Cizinec pak řekne dvěma učedníkům mnoho věcí týkajících se Ježíše, z Mojžíšových knih a proroků ve Starém zákoně. Oba učedníci poslouchají s úžasem, ale cizince nezná. Nakonec dorazí k Emmausovi. Zdá se, že cizinec chce pokračovat, když se obě zastaví, ale prosí ho, aby také zastavil, protože je pozdě v den, a chtějí slyšet víc. Všichni se tedy posadí, aby se podělili o večerní jídlo, a když si cizinec vezme bochník chleba a rozbije ho a rozdá mu kousky, oči se mu otevřou a poznají ho a on zmizí.

Člověk si dokáže představit ohromenou úctu, která jim přišla, když si uvědomili, že to byl Ježíš. Věděli, že byl ukřižován, a přesto s nimi chodil několik hodin. Ženy měly pravdu! Andělé měli pravdu! Byl naživu!

Nová církev věří, že existují vnitřní významy pro všechny příběhy ve Slově Páně, posvátné bible a že tento vnitřní význam, v doslovných příbězích o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, Joshua, Samuelovi, Davidovi a odpočinek a všechna slova proroků od Izaiáše po Malachiáš a čtyři evangelia ... tento význam je to, co činí slovo svatým.

Co tedy můžeme vidět v tomto příběhu? Tento vnitřní význam v „Mojžíšovi a prorokech“ je příběhem Ježíšova života na světě, od jeho narození v Betlémě přes všechny jeho rostoucí roky až po Jeho „smrt“ a poté jeho vzestup. Protože to Ježíš věděl, a jistě si přečetl Písmo a porozuměl jim vnitřně, věděl dlouho, jak se jeho pozemský život uzavře, a že je nutné, aby se uzavřel, jak bylo „psáno“, aby zachránit lidskou rasu. A tak řekl těmto dvěma učedníkům ten příběh, když kráčeli k Emmausovi.

Více o té procházce ... Ve Slově jakákoli zmínka o chůzi opravdu odkazuje na to, jak žijeme svůj život ze dne na den. V mnoha příbězích Slova se říká, že někdo chodil s Bohem. Říká se, že bychom měli chodit Jeho cestami a že bychom měli jít rovnou a úzkou cestou.

Také v tomto příběhu nám bylo řečeno, že se jednalo o cestu šedesáti stadionů (v původním Řecku). Šedesát (nebo jiné násobky „šesti“) představuje celoživotní dílo odmítání pokušení, které pocházejí z naší vrozené sobectví. Vysvětlená Apokalypsa 648. Tato cesta k Emauzi tedy znamená naši životní cestu - jako osoba, která se snaží následovat Pánova učení a stát se andělem.

Cíl byl Emmaus. Ve Slově každé město představuje doktrínu, organizovaný soubor pravd, které jsme dali do pořádku, abychom mohli žít podle nich - našich pravidel života. Vidět Nebeská tajemství 402. Nejsou nutně dobré, jako u Jeruzaléma nebo Betléma, ale mohou to být také zlé doktríny, např. Sodom nebo Babylon. Můj slovník mi říká, že jméno Emmaus znamená „horké prameny“. Dalším univerzálním významem ve Slově je to, že voda znamená pravdu ve svém prospěšném použití, ale může také znamenat pravdu zkroucenou do falešnosti těmi v pekle, v opačném smyslu. Viz například Nebeská tajemství 790. Pomyslete na studny, které vykopal Abraham, nebo na vody, které Ježíš zaslíbil ženě Samaří, když mluvili Jacobovou studnou, nebo na čistou řeku vody tekoucí zpod trůnu v Novém Jeruzalémě v knize Zjevení. V opačném smyslu, kde je voda ničivá, pomyslete na povodeň, která zničila všechny kromě Noee a jeho rodinu, nebo Rudé moře, které se muselo rozdělit, aby se mohly Izraelské děti přejít. Prameny zastoupené Emmausem byly ze Slova, které jsme pro nás použili, probublávané svaté pravdy. A to jsou horké prameny a teplo znamená lásku. To je náš cíl, kde z nás plyne pravda a láska společně, v neustálém proudu od Pána.

Tato prostá malá anekdota o tom, jak se učedníci setkávají s Pánem na cestě k Emmaus, není jen příběhem Ježíšova vzkříšení s duchovním tělem. Je to také příběh o tom, jak bychom měli žít svůj život. Můžeme cestovat k nebi, poslouchat Pána, kráčet v cestě s ním a nakonec zlomí chléb a večeří s námi.