1. Ježto z božského milosrdenství Páně bylo vnitro mého ducha otevřeno a tím bylo mi dáno rozmlouvat s duchy a anděly, a to nejen s těmi, kteří jsou v blízkosti naší zeměkoule, nýbrž i s těmi, kteří jsou poblíže jiných těles světových (latinské slovo „tellus“ překládáno v tomto spisku výrazem „těleso světové“, anebo pouze „těleso“, někdy též „oběžnice“ – pozn. překl.) a poněvadž toužil jsem po tom, abych seznal, jsou-li ještě jiná tělesa světová a jaká jsou, jakož i jací jsou jejich obyvatelé, bylo mi Pánem dáno, bych rozmlouval a stýkal se s duchy a anděly, kteří jsou z jiných těles, s některými den, s jinými týdny a s jinými po měsíce, a byl jimi poučen o tělesech, ze kterých a u kterých byli, o životě jejich obyvatel i o jejich mravech a bohoslužbě, jakož i o různých, pozornosti hodných věcech. A poněvadž mi bylo dáno to seznati, mohu to i popsat podle toho, co jsem slyšel a viděl. Jest třeba věděti, že veškeří duchové a andělé jsou z lidského pokolení , že jsou poblíže svého tělesa ; že vědí, co se tam děje, a že může býti od nich poučen ten člověk, jehožto vnitro tou měrou jest otevřeno, že může s nimi rozmlouvat a s nimi se stýkati. Člověk totiž ve své podstatě jest duchem , a jest co do svého vnitra pospolu s duchy , pročež ten, jehož vniternost jest otevřena Pánem, může s nimi mluviti tak, jako člověk se člověkem ; a toto jest mi popřáno nyní již po dvacet dvě léta.
