Komentář

 

Duchovní judo

Napsal(a) New Christian Bible Study Staff (strojově přeloženo do čeština)

Making a spiritual journey is like entering a judo arena.

V judu jste vyškoleni, abyste využili hybnosti svých protivníků, abyste je vyvedli z rovnováhy a na zem. Abyste vyhráli boj, nemusíte být větší ani silnější.

Každý z nás má duchovní arénu juda. Když se začneme snažit vyhýbat zlu, učit se pravdy a konat dobro, vstupujeme do arény. Budeme se účastnit soutěží, bojů.

Můžeme očekávat, že se naši soupeři pokusí využít naši hybnost, aby nás vyvedli z rovnováhy a dolů. Pokud se vyhneme zlu úspěšně, jednou nebo dvakrát, vtáhnou nás do zla blahopřání. Pokud se naučíme nějaké vzrušující nové pravdy, budou nás dále strhávat do hrdosti na naši vlastní inteligenci. Pokud několikrát neuspějeme, uvrhnou nás do zoufalství nebo nás dovedou k tomu, abychom celý projekt opustili.

Pokud víme, že tyto taktiky juda můžeme očekávat, můžeme si lépe udržet rovnováhu? Ano, jistě. Můžeme rozpoznat, že jsme v duchovní aréně, v duchovních bojích nebo v pokušeních. Můžeme se pokusit udržet rovnováhu, udržet slovo jako prubířský kámen a získat rady a podporu od lidí, které milujeme a kterým důvěřujeme. Můžeme se hýbat, aniž bychom museli překračovat hranice a učit se pravdy, abychom se shodovali s nově nalezenými láskami k konání dobrých věcí. Můžeme cvičit, znovu a znovu, a neztratit srdce.

Judo není v Bibli zmíněno, ale když se podíváte, můžete vidět techniky, které fungují:

Ve Starém zákoně se třikrát objevily příběhy dobrých velekněží - Aarona, Eliho a Samuela - kteří mají zlé syny, do kterých se nevzdávají. Zpočátku silné a dobré úsilí se dostává z rovnováhy, ať už nepozorností, pýchou nebo zanedbaná praxe. (Vidět Leviticus 10:1-2, 1. Samuelova 2:12-34, a 1. Samuelova 8:1-3)

Tři nejvýznamnější izraelští králové, Saul, David a Šalamoun, všichni začínají dobře, ale nechají se zlákat svou mocí, hrdostí nebo bohatstvím, které je podle všeho kazí.

V jiném případě Mojžíš během Exodu vedl děti Izraele z Egypta a do země Kanaán. Má se dobře, poslouchá Pánovy příkazy. Ale v Meribahu začíná být netrpělivý a ztrácí důvěru v Pána a snaží se vzít věci do svých rukou. V důsledku toho mu není povolen vstup do Zaslíbené země. (Vidět Numeri 20:6-13)

V Swedenborgově díle „Nový Jeruzalém a jeho nebeská doktrína“ je kapitola o pokušení, která začíná v oddíle 196. V sekci 197 najdeme toto prohlášení:

„Pokušení je boj mezi vnitřním nebo duchovním člověkem a vnějším nebo přirozeným člověkem (viz Nebeská tajemství 2183, 4256) "

Když se vydáte dělat duchovní pokroky, vstupujete do judo arény. Vaše nově se formující duchovní já bude bojovat s vaším navyklým „přirozeným“ já. Budete bojovat, abyste udrželi rovnováhu, a-pokud si budete vědomi toho, že jste v duchovní bitvě, budete dokonce schopni vidět způsoby, jak shodit zlo a nepravdu z rovnováhy, na zem.

Bible

 

1. Samuelova 2:12-34

Studie

      

12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.

13 Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,

14 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.

15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.

16 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.

17 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.

18 Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.

19 A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.

20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.

21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.

22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.

23 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.

24 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.

25 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.

26 Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.

27 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?

28 A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.

29 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.

30 Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.

31 Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.

32 A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.

33 A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.

34 A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.