Obsah

1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům, neboť to jsou provinění vůči Němu; toho dosahujeme aktivní lítostí. 1

2. Druhou věcí lásky k bližnímu je činit dobro, neboť je užitečné. 13

3. Bližním, jenž má být milován, je v duchovním pojetí dobro a pravda. 42

4. Předmětem lásky k bližnímu je člověk, společenství, vlast a lidstvo; ti všichni jsou bližním v úzkém i širokém smyslu slova. 72

5. Subjektem lásky k bližnímu je člověk; jaká je jeho láska k bližnímu, takový je i její subjekt a taková je láska, kterou projevuje vůči bližnímu. 90

6. Člověk se rodí, aby se stal láskou k bližnímu; nemůže se jí však stát, pokud jej jeho pohnutky a jejich příjemností nevedou k tomu, aby neustále bližnímu přinášel dobro užitečnosti. 126

7. Každý člověk, který hledí k Pánu a vyhýbá se zlům jako hříchům, se stává podobou lásky k bližnímu, pokud upřímně, spravedlivě a věrně vykonává práci svého povolání a zaměstnání. 158

8. Vše, co se vztahuje k bohoslužbě, je znakem lásky k bližnímu. 173

9. Dobročinností lásky k bližnímu jsou dobré skutky, jež člověk, který je láskou k bližnímu, koná svobodně mimo své povolání. 184

10. Existují mnohé povinnosti lásky k bližnímu - mimo výše uvedené i ty, jež má člověk činit ze slušnosti. 187

11. Existují různá rozptýlení lásky k bližnímu, tedy různé radosti a příjemnosti tělesných smyslů užitečné pro občerstvení ducha. 189

Dodatek

1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům jako proviněním. 199

2. Druhou věcí lásky k bližnímu je prokazovat bližnímu dobro. 209

12. Tam, kde není žádná pravda víry, není žádná církev, a tam, kde není žádné dobro života, není žádné náboženství. 212

4. Bližní má být milován podle svého duchovního dobra a následně podle svého mravního, občanského a přírodního dobra. Z toho plyne, že bližním, který má být milován, je v duchovním smyslu dobro. 214

3. Bližním, který má být milován, je v přírodním smyslu spoluobčan, menší a větší společenství, vlast a lidské pokolení. 215

187. 10. Existují mnohé povinnosti lásky k bližnímu – mimo výše uvedené i ty, jež má člověk činit ze slušnosti.

Povinností lásky k bližnímu je odvádět daně, jež jsou uložené poddaným a občanům za účelem financování různých potřeb a užitků ve státě. Dále je touto povinností platit celní poplatky; také náklady a vydání na různé domácí a užitečné potřeby pro nás samé, manželku, děti, služebnictvo a ty, kdo pro nás pracují; tytéž povinnosti mají plnit i oni mezi sebou navzájem; a existují také povinnosti vzniklé na základě slibu. Kromě toho existují občanské povinnosti dané vztahem podřízenosti, poslušnosti, uctivosti a společenskými zvyklostmi, které také musíme označit za povinnosti, neboť jsou věcí slušnosti. Kdyby však měly být vyjmenovány všechny jmenovitě, zaplnilo by to celý arch.

Různé povinnosti, jež ukládají zákony království, se nazývají povinnostmi lásky k bližnímu, neboť je láska plní z povinnosti, a ne ze záliby; protože je však pokládá za užitečné, plní je upřímně a ochotně. Člověk, který miluje bližního, plní upřímně a ochotně každou svou povinnost; tato upřímnost a ochota se však řídí užitečností, kterou člověk v dané povinnosti spatřuje, a také tím, co ví o správě těchto užitků.