Obsah

1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům, neboť to jsou provinění vůči Němu; toho dosahujeme aktivní lítostí. 1

2. Druhou věcí lásky k bližnímu je činit dobro, neboť je užitečné. 13

3. Bližním, jenž má být milován, je v duchovním pojetí dobro a pravda. 42

4. Předmětem lásky k bližnímu je člověk, společenství, vlast a lidstvo; ti všichni jsou bližním v úzkém i širokém smyslu slova. 72

5. Subjektem lásky k bližnímu je člověk; jaká je jeho láska k bližnímu, takový je i její subjekt a taková je láska, kterou projevuje vůči bližnímu. 90

6. Člověk se rodí, aby se stal láskou k bližnímu; nemůže se jí však stát, pokud jej jeho pohnutky a jejich příjemností nevedou k tomu, aby neustále bližnímu přinášel dobro užitečnosti. 126

7. Každý člověk, který hledí k Pánu a vyhýbá se zlům jako hříchům, se stává podobou lásky k bližnímu, pokud upřímně, spravedlivě a věrně vykonává práci svého povolání a zaměstnání. 158

8. Vše, co se vztahuje k bohoslužbě, je znakem lásky k bližnímu. 173

9. Dobročinností lásky k bližnímu jsou dobré skutky, jež člověk, který je láskou k bližnímu, koná svobodně mimo své povolání. 184

10. Existují mnohé povinnosti lásky k bližnímu - mimo výše uvedené i ty, jež má člověk činit ze slušnosti. 187

11. Existují různá rozptýlení lásky k bližnímu, tedy různé radosti a příjemnosti tělesných smyslů užitečné pro občerstvení ducha. 189

Dodatek

1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům jako proviněním. 199

2. Druhou věcí lásky k bližnímu je prokazovat bližnímu dobro. 209

12. Tam, kde není žádná pravda víry, není žádná církev, a tam, kde není žádné dobro života, není žádné náboženství. 212

4. Bližní má být milován podle svého duchovního dobra a následně podle svého mravního, občanského a přírodního dobra. Z toho plyne, že bližním, který má být milován, je v duchovním smyslu dobro. 214

3. Bližním, který má být milován, je v přírodním smyslu spoluobčan, menší a větší společenství, vlast a lidské pokolení. 215

199. Dodatek

1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům jako proviněním

Je známou skutečností, že milovat bližního znamená prokazovat druhým dobro; avšak jak a komu máme dobro prokazovat tak, aby tato láska byla skutečnou láskou k bližnímu, to si řekneme v následujícím.

Každý ví, že nikdo nemůže činit dobro, jež by bylo dobrem o sobě, nečiní-li tak mocí toho, který je vlastním Dobrem neboli Dobrem o sobě, tedy Boha. Stejně tak každý může pochopit, že člověk, který je ve zlu a jeho prostřednictvím je spojen s ďáblem, nemůže prokazovat jiné dobro než nečisté, jež se zevně jeví jako dobro, ale vnitřně je zlem. Je to buď dobro farizejské, nebo záslužné. Proto musíme začít vysvětlením, jaký člověk musí být, aby dobro, jež z něj vychází, bylo dobrem o sobě, tedy dobrem lásky.