"Maria však všechny tyto věci zachovala a ve svém srdci o nich přemýšlela." (Lukáš 2:19)
Jaký je to pocit přemýšlet? Marie porodila Světlo světa. Měla vůbec tušení, co to obnáší?
Chtěla. Mary byla dost nevinná na to, aby šla cestou, po níž nebylo možné jít.
Ženy mají sklony ke slovům. Chtějí je mluvit, touží je slyšet. Ale někdy jsou i slova nedůstojnými nádobami na to, co je třeba vědět.
Paradoxem je, že jsem tady a očekávám, že vám slova zprostředkovat zážitek z přemítání. To nelze udělat. Ale pokud tentýž zážitek beze slov září i ve vás, pak se dráty spojí a všichni se rozsvítíme.
K přemýšlení dochází, když stanovíme své předpoklady. Jsme zranitelní, protože terén je nový.
Jednou jsem přemýšlel o tom, jak přemostit jeskyni mezi tím, co jsem dostal, a tím, v co jsem doufal. Mluvil jsem méně, protože slova nebyla mým odrazovým můstkem. Někdy jsem jen nechápavě zíral s bradou v dlani. Předpokládám, že moje rodina si o tom šeptala. Ale přemítání si uzurpuje energii a zavírá mi ústa, stejně jako trávení oběda vypíná mou sílu plavat, což mě kárá křečí v boku.
Nejsou zde žádné Cliff Notes k přemýšlení. Musíte to nechat chvíli ztuhnout, jako když chléb kyne.
Na druhé straně přemítání je místo odpočinku. Nekonají se žádné oslavy ani stuhy. Víte, že jste tam, protože palubky máte znovu pod nohama, ne jako když jste seděli na babiččině gauči a nohy se vám houpaly ve vzduchu.
Mary zjistila, že nový terén je úžasný, ale zároveň neposkytoval ochranu před bolestí.
"A Josef a Jeho matka žasli nad tím, co o něm bylo řečeno. Simeon jim pak požehnal a řekl Marii, jeho matce: 'Hle, toto dítě je určeno k pádu a povstání mnoha v Izraeli a ke znamení, které bude oponováno (ano, i vaši vlastní duši pronikne meč), aby byly odhaleny myšlenky mnoha srdcí.'“ (Lukáš 2:35)
Po přemýšlení se odhalují srdce. Tato clona je pozvánkou k jasnému vidění toho, co bylo ve tmě. Život nás také otevírá a bolí. Ale agónie otevření je krátkodobé, ne jako paralýza zůstávat zavřená.
Lori Odhnerová
Péče o manželství
http://caringformarriage.org/
