Obsah
1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům, neboť to jsou provinění vůči Němu; toho dosahujeme aktivní lítostí. 1
2. Druhou věcí lásky k bližnímu je činit dobro, neboť je užitečné. 13
3. Bližním, jenž má být milován, je v duchovním pojetí dobro a pravda. 42
4. Předmětem lásky k bližnímu je člověk, společenství, vlast a lidstvo; ti všichni jsou bližním v úzkém i širokém smyslu slova. 72
5. Subjektem lásky k bližnímu je člověk; jaká je jeho láska k bližnímu, takový je i její subjekt a taková je láska, kterou projevuje vůči bližnímu. 90
6. Člověk se rodí, aby se stal láskou k bližnímu; nemůže se jí však stát, pokud jej jeho pohnutky a jejich příjemností nevedou k tomu, aby neustále bližnímu přinášel dobro užitečnosti. 126
7. Každý člověk, který hledí k Pánu a vyhýbá se zlům jako hříchům, se stává podobou lásky k bližnímu, pokud upřímně, spravedlivě a věrně vykonává práci svého povolání a zaměstnání. 158
8. Vše, co se vztahuje k bohoslužbě, je znakem lásky k bližnímu. 173
9. Dobročinností lásky k bližnímu jsou dobré skutky, jež člověk, který je láskou k bližnímu, koná svobodně mimo své povolání. 184
10. Existují mnohé povinnosti lásky k bližnímu - mimo výše uvedené i ty, jež má člověk činit ze slušnosti. 187
11. Existují různá rozptýlení lásky k bližnímu, tedy různé radosti a příjemnosti tělesných smyslů užitečné pro občerstvení ducha. 189
Dodatek
1. Prvou věcí lásky k bližnímu je hledět k Pánu a vyhýbat se zlům jako proviněním. 199
2. Druhou věcí lásky k bližnímu je prokazovat bližnímu dobro. 209
12. Tam, kde není žádná pravda víry, není žádná církev, a tam, kde není žádné dobro života, není žádné náboženství. 212
4. Bližní má být milován podle svého duchovního dobra a následně podle svého mravního, občanského a přírodního dobra. Z toho plyne, že bližním, který má být milován, je v duchovním smyslu dobro. 214
3. Bližním, který má být milován, je v přírodním smyslu spoluobčan, menší a větší společenství, vlast a lidské pokolení. 215
